Spojení techniky s přírodou

Chemický slovníček

Hlavní stránka > Chemický slovníček

  • ADR - Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (z Accord Dangereuses Route), ukládá podmínky přepravy nebezpečného nákladu. Dohoda ADR vznikla v roce 1957 v Ženevě a ČSSR k ní přistoupila v roce 1987. Upravuje jakým způsobem je možno zboží přepravovat, bezpečnostní normy apod. Rozděluje zboží podle tříd nebezpečnosti.
  • Černění - alkalické černění oceli (brynýrování) je chemická povrchová úprava, která se provádí ponořením do vroucího roztoku (cca 140°C) hydroxidu a oxidujících solí. Na povrchu se tak vytvoří sytě černá konverzní vrstva oxidů železa. Výrobky tím získávají dekorativní vzhled a poněkud se zvyšuje jejich protikorozní odolnost. Rozměry výrobků se při tomto zpracování nemění.
  • Ekonomický oplach – automatické doplňování v kaskádě na základě odpařeného množství vody z procesní lázně.
  • Elektrolytické leštění - jedná se o metodu chemické úpravy povrchu, při které se z povrchu kovového předmětu elektrolyticky odebírá kov ve formě iontů. Hlavním cílem tohoto pochodu je na minimum potlačit mikroskopickou drsnost povrchu a tím velmi významně omezit ulpívání nečistot nebo zbytků různých produktů na takovém povrchu a usnadnit jeho čištění. Elektrolytické leštění se rovněž využívá k odstraňování ostřin a otřepů, k leštění a k pasivaci.
  • Eloxování - druh povrchové úpravy hliníku. Spočívá ve vytvoření ochranné vrstvy oxidu hliníku na upravovaném povrchu. Tato vrstva již dále neoxiduje a tím před oxidací chrání i samotný hliník. Kromě této ochranné funkce má eloxace také svůj význam estetický, neboť umožňuje podstatné zvýraznění povrchu eloxovaného předmětu včetně jeho případného zabarvení (falešné pozlacení, nepravé postříbření apod.).
  • Fosfátování - fosfátování je způsob chemické úpravy povrchu železa, zinku, hliníku, hořčíku a jejich slitin; na povrchu se vytváří souvislá a dobře lnoucí vrstva nerozpustných fosforečnanů železa, zinku nebo manganu.
  • Konzervace - obecně jsou při konzervaci kovů eliminovány korozní vlivy, to znamená, že jsou buď odstraněny vrstvy korozních produktů nebo je z korozních vrstev odstraněno co nejvíce stimulátorů koroze (především chloridy, sírany a voda) a předmět je zabezpečen před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí (preventivní konzervace).
  • Koroze - samovolné, postupné rozrušení kovů či nekovových organických i anorganických materiálů vlivem chemické nebo elektrochemické reakce s okolním prostředím. Může probíhat v atmosféře nebo jiných plynech, ve vodě a jiných kapalinách, zeminách a různých chemických látkách, které jsou s materiálem ve styku. Toto rozrušení se může projevovat rozdílně; od změny vzhledu až po úplný rozpad celistvosti.
  • Moření - Moření kovů se provádí v anorganických kyselinách a jejich směsích. Jedná se o odstraňování nekovových nečistot, převážně oxidů (okuje, rez), z povrchu kovů rozpouštěním mořidly (kyselinami nebo alkáliemi). 
  • Pasivace - samovolná nebo řízená tvorba ochranné vrstvy na povrchu kovu, zabraňující korozi a narušení povrchu kovu – např. tmavnutí stříbra, rezivění železa. Pasivace se dosahuje působením chemických látek nebo elektrochemickými metodami.
  • pH - (anglicky potential of hydrogen tj. „potenciál vodíku“), též vodíkový exponent je číslo, kterým v chemii vyjadřujeme, zda vodný roztok reaguje kysele či naopak alkalicky (zásaditě). Jedná se o logaritmickou stupnici s rozsahem hodnot 0 - 14 (pro vodu, jiné než vodné roztoky mohou nabývat jiných hodnot); přitom neutrální voda má pH rovno 7. U kyselin je pH menší než sedm – čím menší číslo, tím „silnější“ kyselina; naopak zásady mají pH > 7, čím větší číslo, tím „silnější“ zásada.
  • Procesní lázeň - lázeň, ve které je chemie rozmíchána v dané koncentraci. (odmaštění, fosfátování, atd.)
  • Titracetitrace je běžná laboratorní metoda kvantitativní analýzy. Zakládá se na stanovení neznámé koncentrace známého objemu vzorku (titru) změřením objemu titračního standardu (o známé koncentraci), který jsme spotřebovali, aby látky v určitém časovém horizontu a beze zbytku zreagovaly (tzv. bod ekvivalence). Aby se jednoznačně a přesně zjistilo, kdy nastal bod ekvivalence, většinou se přidává do titrovaného roztoku tzv. indikátor - látka, která výrazně mění barvu podle podmínek. Indikátory jsou většinou buďto selektivní (zbarví se podle přítomnosti nějaké látky, třeba škrob), nebo acidobazické (zbarvují se podle pH). Některé další metody určení bodu ekvivalence jsou spektroskopie nebo konduktometrie. Titrace se obvykle provádí čtyřikrát, z toho poprvé je jen orientační.

 

 

 

 

 

Aktuality na email

Přejete-li si dostávat aktuality na Váš email, vyplňte následující pole.
Údaje označené "*" jsou povinné.

Email:*
Jméno:
Přijmení:
Společnost:
Město:
Pozn.:


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

CHEMO-PHOS CZ, s.r.o. 2016, Všechna práva vyhrazena 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.